Narodil jsem se 25. května v chovatelské stanici Dog Wonder, kde jsem si hrál a učil se od své maminky Abby a chovatelky Jarky, jak být hodný pejsek, ale hlavně jsem si tedy, pokud jsem nespal, hrál s brášky a sestřičkami. 17. července si pro mě přijel můj páníček Jirka, a tak jsem tedy jel prvně v životě autem. I když byla veliká bouřka, nebál jsem se jí, ale bylo to divné, že to tolik drncalo a já jedu pryč ze svého pelíšku někam do neznáma. Byl jsem tak unavený, že jsem udělal to, co mám nejraději a co na růst pomáhá nejvíce. Usnul jsem na zadním sedadle v náručí páníčka Davida. Když jsme přijeli na místo do Doks u Máchova jezera, tak jsem nejprve musel prozkoumat celý byt. Tolik věcí a vůní mě natolik unavilo, že jsem zase usnul. Po probuzení jsem udělal loužičku a čekal jsem, že to někdo ocení, ale místo pochvalných pohledů, mě odnesli ven a tam jsem dostal piškotek za to, že jsem udělal i bobeček. Nevím proč s tím chodit ven, když to jde i doma, ale doma je z toho jenom nějaké běhání s hadrem a divné kukuče, zatímco když udělám bobek anebo loužičku venku, tak z páníčka vypadne piškotek. Tento poznatek jsem si párkrát vyzkoušel a opravdu se tedy více vyplatí dělat bobečky a loužičky venku, je to asi dobré i pro páníčky, protože oni taky doma nedělají loužičky, a tak asi taky chodí někam ven, když spím. Také se mi po začátku ani nijak nechtělo moc jíst. Myslel jsem, že se brzo vrátím zpátky ke své misce, ale nakonec byl hlad silnější, a tak jsem zkusil, co tady mají dobrého. Kupodivu to chutnalo úplně stejně jako to, co jsem dostával od chovatelky, tak teda už jsem se nerozmýšlel a nadlábnul se do sytosti. No a pak co myslíte, že se stalo? Kdo hádá, že jsem zase usnul, tak si může vzít piškotek, protože to uhodl. V rodokmenu jsem dostal jméno Filippe, ale od páníčků mám nové jméno – Buddy. Už jsem si na něj zvykl, protože můj pán mě tak často volá. Zkoušíme nové hry jako sednout, lehnout, pozdravit podáním pravé packy, aportovat balónek, zůstat na místě a jít na svoje místečko, když se najím. Za toto všechno je vždy veliká pochvala nebo dokonce nějaká odměna - piškotek, kousek tvrdého sýra nebo masová tyčinka a to teda mě moc baví, protože se to páníčkům líbí. Chodíme taky už na krátké procházky okolo domu, ale ještě jsem moc malej, a tak mě brzo bolej nožičky. Proto jsem rád, když se vrátíme domů a já mohu po takové námaze odpočívat a usnout. Také jsem byl u paní doktorky na očkování a ona zjistila, že mám malou kýlu, a tak tedy mě objednala na operaci. Ani jsem se moc nebál, protože nás paní doktorka ujistila, že to nic není a je to za chvilku hotové. Tak tedy operace trvala hodinu a byl jsem moc statečný, po operaci byl se mnou neustále páníček, a tak asi i proto se mě to krásně hojilo a teď už mám jenom malou jizvu, která se ztratí ještě dříve, než vyrostu. Jezdíme taky občas na návštěvy, kde poznávám nové lidi z mojí rodiny, nové pejsky jako například Fanynku nebo Betynku. Fanynka je ale už starší fenka, a tak si se mnou moc nehraje, ale určitě je a bude ráda, až se zase uvidíme. Betynka, ta o mě zájem nemá vůbec, protože se ani nepohne, je sádrová, a tak si nehraje ani malinko. Potkávám s páníčkem hodně pejsků a baví mě poznávat nové psí kamarády a kamarádky. Také občas jezdíme do mojí rodné chovné stanice, tam je to moc fajn, moje maminka i babička jsou na mě hodné a taky je tam ještě spousta dalších pejsků, se kterými je veliká zábava a taky tam pokaždé já i můj páníček dostaneme nějakou dobrotu. Je to tam moc prima. Tak teda hodně baštím, hraju si s páníčkem, chodíme na procházky a také hodně a rád spím, abych brzo vyrostl. Všechno to tak utíká, že to 25. září budou už čtyři měsíce, co jsem se narodil, a více než dva měsíce, co mám nové páníčky a nový domov. Dnes je pondělí 14. září a já jsem byl zase na výletě, jel jsem se s páníčkama podívat do jejich práce do Prahy. Bylo to moc fajn a mě se jízda autem začala natolik líbit, že už jsem ani jednou neblinkal. Vozit se v autě nakonec není tak hrozné a to drncání mě docela dobře uspává. Jsem už také velikej pejsek, vážím 16 kilo, ale i tak mě páníček stále nosí ze schodů a do schodů, abych si ještě moc nezatěžoval nožičky a byl potom zdravý a silný pes.
